Založit webové stránky nebo eShop

Zkouška ranní přírody

IX OSTRÝCH ŠÍPŮ - 2014

Právě teď mi začíná ranní příroda. Už jsem vyšla z tábora a hned začíná dobrodružství. Potok krásně syčí jak kdyby se lokomotiva rozlela. Nademnou na nebi už začíná být živo. Ptáčci cvrlikají jak na koncertě. A teď se du podívat do lesa jak to tady vypadá. A ejhle víte kdomě hned navštívil. No nečekaně vosa. Bzučela kolem mě jakoby by mě chtěla zavraždit. Tak du dál v to krásným ranním voňavým lesíku. Sedla jsem si na pařez a najednou slyším ňáký šustění. Podívám se dopředu a svítí na mě Markétka ze samotky. Tak se už vydám dál. Asi pudu blíž k potoku třeba tam bude víc dobrodružství. Už jsem tu. Prohlížím si tak ten potok a zystím, že je fakt nádhernej a že se strašně dobře poslouhcá. Jsem jsi na chvilku zavřela oči a poslouchala nádherný poto,. Až jsem se vzpamatovala oteevřela oči a prohlížím si dál. Najdenou jsem cítila jakoby mě někdo tlačil na nohu. Se podívám a takovej sližkej slimoš. Vzpomněla jsem si hned na Liduš. Doufám jestli už vysvitne sluníčko, to bych byla moc ráda. Ha najednou ve větvích se začnou hádat asi skřivánci. Asi je to furt baví, protože se tady hádaj asi tak 5 minut. A já pokračuju opět dál. Du v té krásné mokré trávě a přes mou nohu hop a skok. Byly to dvě krásný žabičky který se zastavily adívaly se na mě jak kdybych byla celá od zlata. Zase pokračuju vpřed navlhlou lesní cestičkou. Rozhlížím se tady vedle mě roste okousaná babička. Chvilku se na ni dívám a zystím, že na ní roste takovej ten malej slimáček zbarvenej do šedé barvy. Hop Hop předemnou přehopsal ptáček s žížalou v zobáčku. Podívám se na nebe a nebe pořád šedý. Zašla jsem do dalšího lesíka. Země podemnou je blátivá po tom velkém dešti. Slyším zpívání ptáčků, ale nejvíc mi tu zaujal tajemný krákání havrana. Bylo to jakoby někdo hrál na varhany. Předemnou valí chroust kuličku. Sleduju je to napínavé. Ale je strašně pomalej. Tak už se vydávám dál. Vyjdu z lesa na prosvícenou cestu. Tráva tady leží jak unavená po vojně. Je tu tichounko. Občas malinko foukne větříček. Nadenou cinkají listí jako kdyby pršelo. Už jsem se lekla. Pomaloučku se už vracím do tábora. Přejdu přes lávku nad potokem. Chvilku si ještě sednu a poslouchám okouzlující přírodu. Už vidím týpka ale je teďka neřeším. Hele tamle si vykračuje Sára. Rádkyně mají jako každodeně radu. Ale teď už zpět k tématu. Dívám se na kytičku. Na jedné z nich je krásně bílej bělásek. Rozhlížím se a vidím krásně ulehlej travnatej palouček. Leželi na něm zvířata nebo samotáři. Ani východ sluníčka jsem neviděla. Škoda tak někdy příětě. Procházím se a přemýšlím, co napsat. Je tu v celku klid až na ptáčka zpěváčka, který mě přivítal a taky se se mnou loučil. Cvrlikal tady hodně dlouho. Opět slyším havrany. Ozve se rana z pušky. Celkem jsem se lekla ale teď už jdu do tábora. Ranní příroda je moc pěkná zkouška. Krásně jsem si odpočala. Doopravdy jsem poznala, že bez ní se fakt nedá žít. Tak se mějte fanfárově. Pá Justy.


 

RANNÍ PŘÍRODA

VYLEZLA JSEM Z TÝPÝ (NEVIM JAK SE TO PÍŠE) A POZNALA, ŽE JE CELKEM ZIMA.

ŠLYŠELA JSEM ZPĚV MNOHA RŮZNÝCH PTÁKŮ A DO TOHO HUČEL POTOK. SLYŠím, JAK NĚKDE BIJE ZVON. PRÁVĚ JDU NA LOUKU S JEDNÍM TÝPÍČKEM. ZDE SLYŠím ZPÍVAT NAHLAS JEDNOHO PTÁČKA. JE TO TAKOVÉ RADOSTNÉ VÝSKÁNÍ A ZDŘEJMĚ SE V JEHO RANNÍM POKŘIKU STŘÍDÁ S NĚKÝM Z JEHO DRUHU. ZVON UŽ DÁVNO UTICHL.

NA MODRÉ OBLOZE SE OBJEVUJE MEZI STROMY KRÁSNĚ SLUNEČNÍ SVĚTLO. MRAKY VYPADAJÍ JAKOBY BYLY POHOU MOUKOU A NĚKDO JI ROZPRÁŠEL PO OBLOZE. TRÁVa  JE CELKEM MOKRÁ A DOKONALE MI UMYLA MOJE ZAPRÁŠENÉ GUMÁKY. TEĎ SE LESKNOU JAKO NOVÉ.

JDU DÁL PO LOUCE A VZADU VIDÍM DVĚ LAVEŠKY KOLEM STOLU POKRYTÉM ZELENOU PLACHTOU. TAK DALEKO SE MI NECHCE A PROTO TO OTOČÍM A JDU MÍRNÝM KOPEČKEM NAHORU DO LESA.

ROZHLÉDLA JSEM SE PO LESE A VIDĚLA JAK RANNÍ SLUNÍKO OSVICUJE HNĚDOU KŮRU STROMŮ. LES BYL TÍM PÁDEM TAKOVÝ ORANŽOVO HNĚDÝ... JDU DÁL NAHORU LESEM NA CESTU A VIDÍM LATRÍNU. A TEĎ (NEVÍM TO PŘESNĚ) JSEM KRÁSNĚ A HLASITĚ ZASLECHLA KŘÍK KÁNĚTE A HNED POTOM ZASE DIVOKÝCH KACHEN. TEĎ JSEM TROCHU ZRYCHLILA A UŽ JSEM U DRUHÉ LATRÝNY. SLUNÍČKO UŽ VYCHÁZÍ A KRÁSNÉ ŽLUTÉ SVĚTLO SE LINE PO OBLOZE. UŽ ZASE SLYŠÍM HLASYTÝ KŘIK KÁNĚTE STŘÍDAJÍCÍ SE S KACHNO UDIVOKOU. TEĎ PROCHÁZÍM KOLEM AUT, které jsou ZAPARKOVANÉ NA BOKU CESTY. DOŠLA JSEM AŽ NA KONEC CESTY KDE BYLY DALŠÍ DVĚ CESTY. JEDNA VEDLA DO TÁBORA A DRUHÁ NEKAM JINAM :). OBĚ BYLY PLNÉ BLATA A KALUŽÍ. VYDALA JSEM SE TOU, o které nevím kam vede. PŘEZ PNOHO POSKAKOVÁNÍ JSEM SE DOSTALA AŽ K POTOKU, KTERÝ SI HRDĚ PROBÍJEL CESTU PŘEZ CESTU. KRÁSNĚ HUČÍ. NAJEDNOU JSEM USLYŠELA OD NĚKUD Z LESA POKVIKÁVÁNÍ A LEKLA SE, JESTLI TO NENÍ PRASE. A PAK DOTOHO SE PŘIDALA TA KACHNA A KÁNĚ A DALŠÍ PTÁČCI. ROZHODLA JSEM SE, ŽE SE VIDÁM JINAM. KLUSEM SE VRÁTÍM NA ROZCESTÍ A JDU SMĚR TÁBOR. NAJEDNOU USLYŠÍM Z VESNICE KOHOUTA. A HNED PONĚM ZASE PSY. PROSTĚ SE TY VŠECHNY ZVUKY STŘÍDÁ S MÝM KRUČENÍM V BŘIŠE. JDU TOU CESTOU K TÁBORU A PODEL MĚ SLYŠÍM TÉCT POTOK. PODEL CESTY JE TAKÉ HODNĚ LOPUCHŮ NA KTERÝCH JSOU KAPKY ROSY. PROCHÁZÍM KOLEM TÝPÍČEK ZEZADU A ZASE SLYŠÍM ŠTĚKAT TOHO PSA.

VIDÍM JAK STROMY NAPROTI KUCHYNI OZAŘUJE SLUNEČNÍ SVĚTLO. PŘEJDU PO MOSTĚ KOLEM UMÝVÁRNY A VYŠKRÝBU SE DO DRUHÉHO LESA. OKAMŽITĚ SI VŠIMNU LISTNATÝCH STROMŮ, kTERÉ JSOU PŘEDEMNOU V TRÁVĚ. A JAK JEŠTĚ DO NICH SVÍTÍ ONO SLUNEČNÍ SVĚTLO... VIPADÁ TO FAKT UŽASNE, PROTOŽE MÁM RÁDA ZELENOU BARVU A JAK TO SVĚTLO OSVICEJE LISTÍ STROMU, TAK VŠECHNO VYPADÁ HNED ZELENĚJI. TEĎ PŮJDU PO CESTĚ DOLŮ.

POD SEBOU VIDÍM BAŽINU KTERÝ SE LESKNE A MOŽNÁ V NÍ I PROUDÍ VODA. („JEŽKOVI OČI, TEN PES SNAD NEUTICHNE!“).

TEĎ JSEM PROŠLA TAKOVOU MENŠÍ BRÁNOU ZE LISTNATÝCH STROMŮ. JDU DÁL STÁLE S HLAVOU ZAKLONĚNOU, PROTOŽE JE PROSTĚ ÚŽASNÝ POHLED JAK MEZI ZELENÝMI LÍSTKY PRONIKÁ SVĚTLO A JEŠTĚ RÁNO! UVIDÍM STROM NA KTERÉM BYLA BLANKA A JEŠTĚ TAM MÁ LANA A PÁR VĚCÍ. KOLEM JEJÍHO STROMU TEČE POTOK, VE KTERÉM SE ODRÁZÍ SLUNÍČKO.

CESTA JE STÁLE ÚŽASNÁ A TOUTO CESTOU BY MĚL PROJÍT PODLE MĚ KAŽDÝ SE ZAKLONĚNOU HLAVOU. JE TO NÁDHERA. CESTA SE PAK PO NĚJAKÉM ČASE ZMENÍ Z LISNATOU NA MENŠÍ JEHLIČNATĚ STROMY. VRÁTÍM SE A BOJÍM SE ŽE ZAKOPNU JAK MÁM POŘAD ZAKLONĚNOU HLAVU.

TEĎ PRÁVĚ POZORUJU ZNOVU POTŮČEK POD BLANKYNÍM STROM A ROZMÝŠLÍM SE KAM PŮJDU DÁL... NĚJAKÝ PTÁČEK ZPÍVÁ JAKO BY BYL NĚJAKÝ CVRČEK KTERÝ MI CVRKÁ MORZEOVKU. VRACÍM SE ZPÁTKY A UVIDÍM VEDLE SEBE CESTIČKU KTERÁ SE SVAŽUJE DOLŮ, PŘEZ ŘEKU AŽ KE KUCHYNI. NÁSLEDUJI HADICI, CO VEDE KE KUCHYNI, ALE TROCHU JSEM SE SEKLA. MYSLA JSEM, ŽE TU BUDE MOSTEK, ALE TEN JE TAK O PĚT METŮ DÁL. NIC MÉNĚ MÁM GUMÁKY TAK SE PŘEBRODÍM. SUPER. A JAMILE JSE UDĚLALA KROK, TAK JSEM SE LEKLA NAŠEDLÉ VELKÉ ŽÁBY, KTERÁ VYPADALA JAKO KÁMEN. DOŠLA JSEM A K LAVEČKÁ CO TAM ZŮSTALY PO VČEREJŠÍ MŠI A TAK JAKO ŽE SI SED, ALEONY JSOU VŠECHNY MOKRÉ! VIDÍM JAK SLUNÍČKO OZAŘUJE HNED DRUHÉ TYPÍ A JAK I NA DRUHÉ LOUCE OZAŘUJE ŠPIČKY STROMŮ. SLUNÍČKO UŽ VYLEZLO ZPOZA STROMŮ. PŘEMÝŠLÍM KAM BYCH ŠLA A TAK SI VYBĚHNU NA VEGÁČ. NADEMNOU SLYŠÍM JAK DATEL ŤUKÁ DO STROMU. POZORUJU JAK SE SVĚTLO PROBÍJÍ MEZI VĚTVEMI STROMŮ. HOUPU SE NA SÍŤI A POSLOUCHÁ ZVUKY PŘÍRODY. A UŽ ZASE ZVONÍ ZVON. MOŽNÁ ŽE ZA CHVÍLI BUDE BUDÍČEK A TEN DATEL STÁLE NEÚNAVNĚ ŤUKÁ DO STROMU. SLUNCE UŽ JE NAD STROMY. UŽ JE BUDÍČEK. RANNÍ PŘÍRODA JE PROSTĚ KRÁSNÁ.

VENDA


 

Raní příroda Sára                            31. 7. 14 Vysočany Norbetka

     Tichou přírodou prostupovalo bubnování kapek. Rytmicky padaly z listů, když se po dlouhé deštivé noci příroda konečně začala uiklidňovat a noční opozdilci rychle spěchali do svých domovů.

     Třeba kuna, která mi opřed chvílí přeběhla přes cestu. Jako přepadník vystartovala ze své skrýše mezi kořeny stromu a úžasnou rychlostí se vydala vpřed. Její drobné tmavé tělíčko se dvakrát zavlnilo a byla pryč.

     Les se opět ponořil do zdánlivé obyčejnosti. Ovšem, když ses podíval pozorněji, mohl sis všimnoust, že na něm obyčejného není vůbec nic. Každý jednotlivý strom je tady úplně jiný. Má jiné větve, jiný tvar a i kůra se mnohdy liší. Ani pařezy nejsou stejné. Každý je jinak vysoký, vyvrací se na jinou stranu. Každý má jiný příběh. Ale nesmím zapomenout na vysokou trávu, zelených mech, větvišky nebo hlínu, které se mi střídají pod nohama. Všechno je to ohromné a okouzlující.

     A pak je tady ten buk. Ze zbytku lesa vystupuje jako Slunce na modré obloze. Jako král mezi dvořany. Stojí tam a tyčí se výš než všechny okolní stromy. Větví se rovnoměrně na všechny strany, jen směrem ke mě, jakoby bylo o jednu silnou větev víc. Chyba určuje dokonalost.

     A tak tam tento strom stojí už dlouhou dobu a za tu dobu se už i stromy okolo něj odvrací, vychovaně mui poskytují dost prostoru a přenechávají mu své živiny a vláhu. Jen vevím, jak jim to vrací. Jak jim asi oplácí tahle milá gesta. Možná, že nijak. Třeba to bude strom diktátor, který jen bere a nedává nic.

     A přece tu možná je věc, kterou by jim to mohl oplácet. V jeho koruně hnízdí ptáci, jejichž zpěv práv ě začal pronikat tichým ránem i bubnujícími kapkami a ohlašuje všem přicházející ráno. Zpěv nepřestává ani když dívka ve fialovém zamíří k jejich úkrytům. Jakoby si uvědomovali tu výšku, ve které jsou a také fakt že pěkné blondýnky většinou neumějí létat.

     A tak zpívají dál a dál, zatímco ona už odchází. A první zpěváčci probouzí další a všichni společně pak probouzí les. První mravenec už taky vyrazl na obhlídku tábora a ostatní nezůstávají pozadu.

     Tiše sedím a pozoruju tu krásu. Nehybné stromy, padající kapky, mokrou zem i všudypřítomný bílý opar. Jen Slunce mi tu chybí. Protože kdo teď asi bude poroučet obloze? Kdo bude určovat čas a denní dobu?

     Přemýšlím. Rozhlížím se po něčem, co by mohlo určovat čas namísto Slunce. A pak mi to dojde. Určuje ho přece všechno, o čem jsem psala. Nic z toho, co jsem dnes slyšela a viděla, nemůžu zaznamenat nikdy jindy. Jen ráno, dřív než se všichni probuzí.

     Každý znak lesa a přírody ti říká, jaký je čas tím, jak se chová. Každý kousek lesa vypráví příběh. Příběh, ze kterého můžeme vyčíst nejen čas, ale i mnohé další. Staší jen mít volnou chvíli a umět poslouchat a můžeš se dozvědět úžasné věci.

Blanka


 

3 BÍLÉ TESÁKY - 2014

Jsem u potoka. Jsou slyšet ptáci a cvrčci. Našla jsem si místečko na kraji potoka mezi kapradím. Je tu krásně ale přes peřeje v potoku nejde skoro nic slyšet. Jen toho cvrška a ptáky. Je tu stará kláda přes potok. Mohlo by být v knize rekordů přejít tam a zase zpátky ale asi hodně klouže. Také tu je malá tůňka. Když z lístečku spadne kapička udělá to krásné kruhy. Představte si že v potoce roste blatouch bahení. Zajímalo by mě jak se tam dostal. Vypadá to že tu něaké décko stavělo hráz. Také je zajímavé jak je všude rosa. Teď jsem zaslechla žábu a myslím že jsem ji i viděla ale to nevím jistě. Také vidím další rostlinu v potoce. Jdu se podívat co to je. Tak v potoce roste netikavka. Když se otočím vidím prašivky. Třeba ještě práší. jelikož všechno musím testovat otestuju aji to. Už jsem u ní a npraší. Teď jsem si všimla dvou pařezů jsou úplně zarostlé. (nákres dvou pařezů porostlých mechem)

Také se mi zdá že peřeje jakoby měli vyšlapanou cestičku. Zapoměla jsem uvést že tu roste mnoho olší z jedné právě zkapává voda. Také je tu mnoho bahna myslím že mám úplně špinavé gumáky. A kláda která by mohla být v knize rekordů tak na ni roste šťovík. (mapka se zákresem tábora, latríny a místa, kde se právě nachází pisatelka)

Teď veverka zhodila šišku skoro vedle mě. Zkouším chodit vo vodě po proudu potoku. Už dlouho sleduju jednu olši jak z ní padají lístky do potoka plují po vodě. Pravě jdem viděla další žábu ale ztratila jse mi v kopřivách. Také tu na stromě sedí nebezpečně vyhlížející ptaák a krákorá jak vrána ale vrána to být nemůže. Kousek jsem popoška a vydím pařez co vypadá jako záchod sedla bych si na něj ale je velmi mokrý

MÁJA


 

Probudila jsem se a rozhodla jsem se jít k potokou. Potok hučí, a já stojím vedle olše a poslouchám jak na placaté listy padají kapky. Poblí potoka roste kapradí a kopřivy nebo hluchavky. Vedle mě se něco mihlo. Podívám se pořádně a vidím komára. Došla jsem k tee-pe na louce a podívám se na trávu. Je krásně orosená, jako kdyby na ní byli perličky. Jak odcházím k lesu zahlédnu u potoka netýkavky, když uvidím na kompostu růst šedé houby. Jdu směrem ke kuchyni a zaposlouchám se do ptačího zpěvu. Jdu ke sklípku a prohlížím si potok. Potok je po včerejšku trochu víc rozvodněwný. U sklípku je tma, takže tam nic nezpozoruju. Prošla jsem podél smrku směr hospoda. Nesklonila jsem se a pošimral mě na hlavě. Na konci jehliček smršku jsou kapky. Vyšplhala jsem kopec. Na stromech jsou zbytky smůly, ale už zaschlé. Na cestě je vidět kudy tekla voda. Teď slyším krásně zpívat jednoho ptáčka. Z pařezu začne vylétat komár, ale já si ho moc nevšímám protože mě uchvátila muzika deště. Přes obličej jsem se mi natáhla pavučina. Ve trávě nic není. Jdu zpět a šlapu po zežloutlém listí. Konečně nějaké zvíře, přede mnou stojí jako na výstavě malá hnědá žába. Trošku jsem ji vystrašila, a zjistila jsem podle skoku, že to je skokan hnědý. Už jsem ji stratila a tak se sklamaně vydávám dolů a další pavučina! To se mě nelíbí. Jdu podél potoka vedle kterého rostou převážně kapradiny a netýkavky. Proderu se mezi smrčky a dál, okolo hrobečku a zabočím ke klubovně. Potok protéká hrází. Něco slyším zašustít a v tu chvíli spadla šiška z vysokého stromu. Tady vidím prolétat na tisíce mušek. A je tady taky sporsta maliní. Mňam! Přejdu potok. Na louce poletují můry, rostou tady i zvonky luční. Jak jsem prošla do lesa vylétlo přede mnou 5 můr a jedna vosa, která naštěstí odletěla. Zpívají tady krásně ptáčci. Na stromech je spousta smůly a popadanáých šišek. Jdu po cestě a uvidím třísky oranžového pařezu. Na cestě je hodně bahna. Vypadly mě papíry a kousl mě ovád, ale pořádně! To mám dneska smůlu. Slyším kukačku. Po cestě jsem našla mnoho louží. Ale tato je největší. V dáli vidím potok. Vracím se. Vidím záhon lopuchů. Jdu od latríny nahoru. Po tekoucí vodě zbylo jenom vyplavené bahno. Slyším pěnkavu, a vedle mě je další obrovská louže. U louže jsou spadeny větve s lišejníkem. Okolo mě prolezl hovnivál. Právě stojím u listnatého stromu na které plnila Kája strom. Na větvičkách stromů jsou kapky. Pod jedním stromem leží spousta lupínků. Asi protože na něm veverka loupala šišky. Slyším tichý zvuk dravce, zdřejmě káněte. Na zemi jsou barevné listy javoru. Stojím v příkopu, je tady spousta spadaných šišek a rostou tady i houbičky. V tomhle okolí, do kterého jsem vstoupila, je víc stromů, na kterých veverky loupaly šišky. Slyším i sýkoru. Málem jsem zašlápla okousanou houbu, který nemá tvar houby. Vycházím z lesa na louku a mezi nimi zahlédnu jetely. Na zemi je mech. Na louce je mlha a kolem mě prolétla vosa. A pomalu se vracím na stejné místo kde jsem začala. Už stojím u té olše, a tentokrát neslyším muziku, protože přestalo pršet. A tak končí má zkouška ranní přírody. Lenka


 

Ještě jsem v táboře a už tu zpívá hlasitě pták a šumí potok. Je tu docela ticho po hlavě mi stéká rosa. To co je v kroužku je taky rosa. Vedle mě je kaluž. Jdu po cestě a přesto míma zelenýma gumákama našlapuju do zelené trávy s rosou. Stojím v potoku a po gumákách mi stéká voda. Teď jde potůček vedle mě. Jsem na paloučku a je tu krásně. Zase potok. Nejdu cestou jdu potokem. U potoka jsou nějaké kuličky. Je tu malá skála. Zaslechla jsem nějaké houkání. Jsem smutná protože jsem našla Terka na 24 hodinové samotce. Nesu Liduš dárek. Zase jdu přes ten palouk, ale už mi nepřipadá krásnej. MADY


 

Je ještě fakt hodně brzo, když vcházím na druhou louku. Je trošku mlha, ale nádherně jasná obloha. Tráva je pokrytá stříbrnou rosou. trošku fouká a ptáčci nádherně zpívají. sliším bublat potok. právě zafoukalo a spadla voda ze stromů. v trávě roste mnoho kytiček a leze přes hroudu hlíny mravenec. najednou slyším kostel z vysočan. mraky po obloze rychle plují a jsou ozářeny sluncem. pod sebou vidím malou hnědou můru. a další. teď jsem prozměnu našla šíp. J V trávě se líně válí pár šišek. asi z her. nyní jsem našla „nový“ krtinec.

v lese jsem nalezla houbu „kuřátka“. a co to nevidím, další houby + jeden šedý slimák. když vycházím z lesa, je přede mnou několik kopřiv.

u potoka roste nádherná květina. ve vzduchu začíná poletovat pár mušek. mezi trávou roste i mech. právě sliším divné zvuky a výstřely. jetel, vojtěška, mateřídouška. ranní příroda je vážně kouzelná, jak se vše třpytí rosou. stromy zde rostou takové: smrky, duby, buky, jedle, modříny a lísky. Teď jsem slyšela štěkat psa. ještě jsem zapomněla na jeřebiny, oranžové jeřabiny. teď se honily dva ptáčci. další můra. už začíná pomalu svítat. tak já jdu. někdy v budoucnu bych si chtěla ranní přírodu užít znovu.

joli


 

Raní příroda

Je brzo ráno. Takhle brzo vstávám akorát do školy. Vyšla jsem na druhou louku a podívala se na stromy jako by kolem mě byl jemný bílí [skoro průhledný (žádný)] závoj. Je v podstatě ticho až na ptáky a bublající potok. Otáčím se a jdu do lesa. Zem je posetá malými bílími houbičkami. Jdu dál od tábora. je tady mech asi si na něj sednu. Ve vzduchu cítím raní svěží vzduch a jehličí. Sedím tak aspoň 10 min pak si vzpomenu že musím dopsat raní přírodu. po nějaké době najdu cestu, je to ta kolem tábora a vydám se po ní. Jdu po cestě směrem dál od tábora, ale když zjistím že tam jsou kalužiny vrátím se. Teď jsem došla k potoku. Zastavím a zaposlouchám se do bublání vody. Už nemám asi moc času jenže ani moc napsanýho. A hele konečně se tady nějaký obyvatel lesa objevil. Byla to zába a rovnou advě. Nic moc na to že jsem tady hodinu, ale někdy jsme holt my lidi úplně slepý. Jdu pomalu do tábora a končím svou ranní přírodu. Raní příroda je prostě krásná. KAČKA


 

Někde nad táborem ťukal datel. Vysoko nade mnou přeletělo letadlo. Na 2. louce je VŠUDE ROSA A VYPADÁ TO JAKO JINOVATKA. NA KRAJI LOUKY ROSTE KRÁSNÝ KONTRIHEL. NA KRAJÍCH MÁ KAPKY A JINAK JE CELÝ OD MINIATURNÍCH kapiČEK. VŠUDE ZPÍVAJÍ PTÁCI. LESEM ZAHUČEL VÍTR. SLUNCE JEŠTĚ POŘÁDNĚ NEVYŠLO (ALE JE SVĚTLO) A PROTO TO DĚLÁ V LESE ORANŽOVÉ SVĚTLO. POTOK BUBLÁ. KOKRHÁ KOHOUT. V TRÁVĚ JE OROSENÁ PAVUČINKA. BYLA SLYŠET RÁNA. a POTOM ZASE PTÁCI POTOK. A AUTA (NEBO ASPOŇ TY VĚTŠÍ). POD MOSTKEM VZADU SE NA POTOC DĚLAJÍ BUBLINKY A PLAVOU DÁL. PŘIPADÁ MI, ŽE KOLEM LESEM NĚKDO CHODÍ. ALE TO JE URČITĚ JENOM NĚJAKÝ ZAJÍC. ZA KRK MI KAPLA KApKA. NA FIALOVOU KYTKU PŘILETĚL ČMELÁK A ZASE ODLETĚL. JE TROCHU CHLADNĚJC. ALE ZIMA NENÍ, SLUNKO VYLEZLO TROCHU VÝŠ ALE NENÍ VIDĚT. OBLOHA JE MODRÁ S PÁR ROMAZANÝMI MRÁČKY. LÍBÍ SE MI, JAK OBLOHA PŘECHÁZÍ Z SVĚTLUNKO ORANŽOVÉ DO MODRÉ. NA ZEMI JSEM NAŠLA KARTIČKU S DVĚMA ŠIŠKAMI OD MODŘÍNU. NAD LOUKOU SE HONÍ DVA PTÁCI. VE VESNICI ŠTĚKAL PES. KOKRHÁ KOHOUT. NĚCO ZAKRÁKALO. NA POTOCE JE TROCHU PĚNA. NĚJAKÝ PTÁK ŤUKAL DO VYSOKÉHO STROMU ZA KUCHYNÍ. POTOM HONIL DRUHÉHO PTÁKA A ZASE SE VRÁTIL. ZA KUCHNÍ TRŮNÍ 2 LÉTAJÍCÍ KOLA. SLUNÍČKO VYŠLO A OZÁŘILO STROMY ZA TÝPKAMA. PTÁK ZASE ZAČAL ŤUKAT, ALE KDYŽ JSEM SE POHLA PŘESTAL, A ZAČAL ZASE ZA CHVÍLU. VE VESNICI HODNĚ ŠTĚKÁ PES. POTKALA JSEM VENDU. V ZATÁČCE (JAK JE CESTA) JE „LOUPUCHOVÝ HÁJ“. O KOUSEK DÁL JE OBŘÍ KALUŽ A BAHNO. KOLEM LATRÍNY JSOU JENOM KLACKY. NA ZEMI JE HODNĚ ŠIŠEK. JE KRÁSNĚ! ROSTE TU HODNĚ HUB. PO LeSE JSOU „OBRAZY“.

Markétka Kotolánová


 

Právě jdu lesem a na cestu mi zpívají různí ptáci. Zašla jsem dál do lesa a zahlídla jsem veverku.  Veverka mi hodila na hlavu šišku. Slyším datla, ale nevidím ho. Fuj, kolem mě leze velkej slimák. Je chladno. Všude kolem mě jsou samý klacky, stromy, jehličí a mech. Jsem docela kousek od latríny, jenže ji teď cítím. Ale, ale takovej divnej brouk, jak se asi jmenuje? Aha hovnivál. Teď už ale cítím krásnou ranní vůni lesa. Pořád kolem mě létají mušky, muchy a já nevím co všechno. Zastavila u mě škaredá žábá. Já jsem se ji strašně lekla. Pozor směrem ke mě letí vosa. Už se asi probudila, a taky jde možná z vosího tábora na ranní přírodu. Právě jsem slyšela nějaké rány. Strašně jsem se lekla. Vidím křivej strom. Začíná mi být zima, asi mne ovanul lehký vánek. Dívám se do koruny stromů. Stromy se právě pohnuli. Kolem mě se hemží mravenci, právě proto jdu radši dál. Už jsou pryč. Na stromě vidím pavučinu, ale pavouk nikde. Jé, ujž toho pavouka vidím, leze mi po noze. Slyšela jsem něco jako jelena. Nevím už jak jsem zde dlouho a kdy mám jít nazpět do tábora, tak už možná pomalu půjdu, ale ještě než půjdu tak něco napíšu. Slyším lesníky jak kácí stromy. Po mě zrovna leze beruška (slunéčko sedmitečné). Právě zde dupe ježek. No já už teda asi du. Jdu pomalu do tábora. Slyším letadlo. Právě vidím praváka.


 

právě teď stojím uprostřed louky vidím odtud vysoký modřín a teď vyletěl ptáček ze stromu

teď přede mnou skákala žába

slyším jak teče potok a zpívaj různí ptáci. obloha je zatažená a poprchává. když jdu tak krásně vidím kapky rosy na trávě. teď kolem mě proletěla včela. slyším jak kapky deště padají na listy listnatých stromů. je taková průzračná mlha, která částečně zakrývá stromy. tady na louce je krasný zvoneček. a kolem něj sou trojlístky.

vidím tady pošlapanej podběl. stojím najedné. se podívám dolů a vidím brouka hovnivála. ach jo! já prošla kolem mokrýho stromu omylem sem do něj hipla a ono to na mě spadlo ten déšť. tady je nádherně velkej slimák. právě sem zpovzdálí slyšela kukačku. vidím tu malinkej smrček. a druhá žaba mi proskáče před očima. slyším jak letí letadlo. ona je tu jedna jediná kaluž a já do ní stoupnu! stojím u potoka. voda už je sice průzračná, ale sou tam nebo je tam taková pěna. jdu kolem krásnýho rákosí. jdu po můstku, na jedné straně voda krásně protíká mezi kameny. mezitím je takový ostrůveka a za tím ostrůvkem je voda zakalená, zabahněná. sou v ní žáby. A vzrůstá jen když prší. stojím v lese na takovým kopečku a slyším nad sebou jak opět kapky deště tlučou do listnatých i jehličnatých stromů. vidím tu krásný mech a ne jeden. stojím u stromu, který je z jedné strany mokrý a z druhé suchý, je to pěkný pohled a jak se tak rozhlížím tak jich tu je víc. teď stojím před promoklou kládou a je tam kolem níá opět velký mech. je tu strom, který je od datla. sou tady podemnou takový malý houbičky.

jsem v lese na druhé straně, a vidím tu takový strom celý od smoly, a to je právě strašně hezký.

ten strom je u cesty a na cestě je tkovej mini zaschlej potůček a liduščino auto je tu taky. jdu po cestě trochu výš. tady je kolem jednoho stromu částečně sucho, částečně mokro, ale to sou je nom kousky suchý a to je pod tím stromem takový strakatý. od cesty jde vydět ty klády co tahali lesníci s koňma. kape mi sem ach jo! Tady pod stromem byl asi nějakej domeček pro zvířátka, ale sou tu z toho jen klacíky a větvičky. já si tu tak du a ona mi kolem obličeje proletí sýkorka.

romča


 

Přecházím přes potok už se krásně uklidnil po těch deštích. Jdu po pěšince mezi jehličnani a listnáči vidím malini a ostružini, které už se červenají a černají. Právě sliším cvrčka a ptáčka je to nádhera jak může být ranní příroda hezká. Jdu do kopce je to hodně strmý kopec ale já ho zdolávám kousek po kousku. Ranní zpěváčci už se rozespívávají běžím z kopce to je richlost! Praskají mi pod mohami klacíki a šiški kapradina už narovnává své listi jak po nich klouže kapiška rosi potok šumí v dáli ale já jdu pořád dál a dál podemnou se střídá mech a tráva vidím kvét třezalky je žlutí a tu zas bíli kvét ostuzini. Jsem na cestičce k potoku prodírám se k němu i trávou a už ho vidím jak si hraje mezi kamínki. A najednou už kolem mě přeletěla včelka. Kopřivi koleem potoka rostou jakokdiby měli virůst do konce prázdnin čmelák už obchází všechny kitky a dostává z nich tu nejlepší ranní šťávu. Ó to je nádhera jeden obrovskej pařez obrůstá 14 stromů. Ale né Svível Přítula vijdu na náměstíčko a hned zase mířím do lesa procházím trojlístki abych našla čtiřlístek to by bylo doopravdové štěstí. Á jedna houba druhá houba třetí houba hub jako po dešti, tí jo pokácený strouchnivělí strom. jdu směrem na latrínu ale na latríně se nezastavím. Viděli jste to někdi hříbek roste z pařezu. Jé sluníčko už začlo vicházet mezi stromi, přibližuji se abych se na tu nádheru mohla podívat z blízka. Ta nádhera se sluncem se probouzí všechno. Už asi půjdu pomalu do tábora tak ahoj Betka.


 

IX ostrých šípů – samotka+pozorování tábora

 

budíček (něco co neznám) píseň - ... ty a já ...

rozcvička had z oblečení 2 skupiny

     „kalhoty, dejte někdo kalhoty

     „Barča si sundává triko“ – „jó Baru jó

     Kačko, to je pro dobro skupiny

     „obě dvě skupiny mají stejné hady, hurá“ – Liduška

     - rozebírání oblečení červená mikina s kočkou (čí je)

- zelení kuchyň

- Bára jde s Rézi na latrínu

- Želva je naštvaná že nikdo ze zelených není v kuchyni

- otužilost jen Eliška a Anežka (říkala Kíťa) a Kíťa na ně čeká už tak dlouho, jedna z nich se - ptala jestli už má otužilost hotovou

- Bára a Rézi se vrátili z latríny

- momentálně je hygiena, příprava snídaně, úklid stanů, ....

- do tábora přijelo velké červené auto as ním Ondra

- Liduška jde asi na wegáč a za ní 3 lidi ten 1 odešel na latrínu a zbylí 2 šli asi s Liduškou - ale 1 člověk určitě (nesl si spacák)

- najednou začali všichni v kuchyni štěkat (možná si pouští ty zvířecí zvuky).

- Liduška píská přípravu na nástup

- já pak ještě přijedu, neboj“ – Ondra a odjel cestou za potokem do Hradiska

- - . NÁSTUP – 2. 8. 2012

SKUPINKY

PRAXE:

            - mapa, buzola, GPS – nejstarší

     - spacák, stan starší (mladší nebo stře

- ...... nejmladší

.......letí letadlo....

- máme se snažit přijede návštěva (na slibák)

- až 35°C (pít, něco na hlavu)

Blanička, Romča, Anička, Nanynka vlajková četa

- zkoušky + skupinky se budou opět řešit až v

- vlajkové četě to nešlo nasadit nebo něco a Poly jim musela jít pomoct.

- ranní modlitba

- Dája opět rozmotává oddílovou vlajku a povedlo se

- píská se dlábanec snídaně

- Hanička omdlela při snídani chudák a Liduška zrovna přibíhala z wegáče nebo z latríny asi tím vedrem

- snídaně, nabízení zkoušek, představování skupinek, zapisování se do skupinek, rozdávání léků,...

- mlčenka začíná právě teď“ – Poly

- rozebírání věcí před kuchyní

- začátek skupinek nejspíš jsou skoro všichni v kuchyni, 1 skupinka je asi v lese

- Lidus-ch odjela směrem k M. Hradisku

- už se vrátila (možná to nebyla Lidus-ch ale bylo to její auto takže předpokládám že to byla ona) – NE ... asi to byla Bety

- Bára staví stan a Rézi a Blanka ji pozorují to má do sk. stezky, to je asi taky skupinka

KONEC skupinek


 

IX OSTRÝCH ŠÍPŮ - 2012

 

RANÍ PŘÍRODA 2012

SLYŠELI JSTE NĚKDY TICHO?! NE? BOHŮŽEL NEBO BOHUDÍK ANI JÁ HO TEĎ NESLYŠÍM. KOUSEK, NANEJVÍŠ 10 STROMŮ ZA MÍMI ZÁDY SI TO NĚKDO PROZPĚVUJE. NEZNÁM TEN DRUH PTÁKA. JEHO TIRÁDU MU OPLÁCÍ 2 SNAD 3 JINÍ PTÁČCI Z VĚTŠÍHO OKOLÍ. KDYŽ TAK NAD TÍM PŘEMÝŠLÍM, NEZNÍ TO JAKO PTÁČEK, ALE JAKO PÍPÁNÍ MALÉHO, HLADOVÉHO VYSTRAŠENÉHO KUŘETE.

DNES ZAČÍNÁ NOVÝ DEN, NOVÝ PŘÍBĚH. ALE AŤ SE KOUKÁM JAK SE KOUKÁM ŽÁDNÉHO JINÉHO OBYVATELE LESA NEVIDÍM. KAM SE VŠICHNI PODĚLY? VŽDYŤ JE TAK KRÁSNÝ A TEPLÍ DEN. SLUNÍČKO PROSVICUJE STROMY MEZI KTERÝMI STOJÍM, TAKŽE VYPADJÍ JAKO NATŘENÉ SVĚTLEJŠÍ BARVOU. VIDÁVÁM SE PO CESTĚ. VÍM, VŠICHNI MI ŘÍKALI: NECHOĎ PO NEZNÁMÝCH STEZKÁCH, MŮŽEŠ SE SNADNO ZTRATIT. ALE, KDYŽ MĚ JE TÉ CESTY LÍTO. LEŽÍ NA NÍ POHÁZENÝCH HROMADU PAPÍRKŮ, KTERÉ TAM DOZAJISTA NEPATŘÍ. ZHLUBOKA SE NADECHNU, I PŘES SLABOU RÝMU CÍTÍM VŮNI MOKRÉHO JEHLIČÍ, BLÁTA, SENA, A JEŠTĚ NĚČEHO, NĚČEHO CO MŮŽEME CÍTIT JEN V LESE. A HELE POHYB NA MALÉM BUKOVÉM KEŘÍČKU, MENŠÍM NEŽ MOJE PŘEDLOKTÍ SE USADILA MALÁ MUŠKA A ZADNÍMA NOŽIČKAMA SI UTÍRALA KŘIDÍLKA. JEJÍ POHODU KAZIL JEN RYCHLE POLETUJÍCÍ KOMÁR, KTERÝ TU MALOU MUŠKU Z LISTU VYSTRNADIL PŘIPOMÍNÁ MI TO NÁS LIDI. ALE O TOM PSÁT NECHCI. SLABÝ VÁNEK KTERÝ SI POHRÁVÁ S LISTI KAPRADÍ SNAD PROBUDÍ K ŽIVOTU I JINÉ ZVÍŘATA ABYCH MOHLA PSÁT O NICH.

KOUKÁM SE NA HŘÍBEK, NEJSPÍŠ NA HOŘČÁKA A MUSÍM HO NIC NEŽ OBDIVOVAT. I KDYŽ MU V CESTĚ BRÁNÍ KLACÍK ODHODLANĚ ROSTE DÁL. VŠAK VIHNE SE MU. DO KLOBOUČKU MU ZARUŮSTÁ VĚTVIČKA CHRASTÍ A JEHO PŘÍSTŘEŠKEM JE KAPRADINA. A ZASE VIDÍM MALINKÝ ASI 2 CM STROMEČÍK. V PORADÍ UŽ 25.

SLUNCE UŽ JE VYSOKO NAD STROMI A V LESE TO OZÍVÁ. NEBO JSEM DŘÍV BYLA TAK NEVŠÍMAVÁ?! PŘEZ GUMÁKU SI TO PO SVÍCH 8 NOHÁCH RÁZUJE PAVOUK. MALÁ MUŠKA SE PŘILÍTLA PODÍVAT CO TO TU PÍŠU A NEJAKÉ VĚČÍ ZVÍŘE ZI TO RÁZUJE PO KMENI STROMU AŽ DO JEHO VRCHOLKU. SNAD ABY POCHYTALO DO SVÉHO KOŽÍŠKU CO NEJVÍC SLUNEČNÍHO SVITU. KDYŽ UŽ JSEM U TOHO. SLUNCE TEĎ ZÁŘÍ OPRAVDU SILNĚ AŽ MĚ UPLNĚ OSLEPUJE. ASI SI TÍM DOKAZUJE ŽE I V PŮLCE PRÁZDNIN NESTRATILO SVOU SÍLU. VYPADÁ TO NA PĚKNÝ DEN. PŘI ZPÁTEČNÍ CESTĚ VIDÍM HROMADU PAŘEZŮ. ROVNÝCH PAŘEZŮ, A NEUBRÁNÍM SE MYŠLENCE. BYLI I KDYŽ JSME NEBYLI MI? NEBO BYLI JEN VYVRÁCENINY. JASNĚ ŽE NEBYLI. URČITĚ BY TAKOVÝ DINOSAURUS NEŠEL DO LESA S MOTOROVOU PILOU ABY JE POKÁCEL. MYSLÍM ŽE UŽ SE VRÁTÍM DO TÁBORA. ALE KDYŽ ONO JE POŘÁD O ČEM PSÁT. TOLIK VĚCÍ CO MUSÍTE VIDĚT. TŘEBA, TY MODRÉ POMĚNKY NEBO O TĚCH ŽLUTÝCH BLATOUCÍCH. SNAD BYCH SE MOHLA ZMÍNIT O TOM KOMÁROVI KTERÝ MĚL NA KŘIDÍLKU KAPKU ROSY A PROTO PAK LĚTĚL TAK NAKŘIVO A S NÁMAHOU. TEĎ JDU SKORO PO SLEPU. OSTRÉ SLUNEČNÍ PAPRSKY MĚ BODAJÍ DO OČÍ A URČITĚ NEBUEU JEDINÁ. JEDEN PTÁČEK NAD MOJÍ HLAVOU SKŘIKEM ODLETĚL. CVRČCI HRAJÍ SVOJI KAŽDODENÍ TIRÁDU A U UCHA MI BZUČÍ NĚJAKÝ HMYZ. UŽ JE TU ŽIVO. UŽ VÍM KAM SE VŠECHEN HMYZ A PTACTVO POĎĚLO. DO NAŠEHO TÁBORA. ZDE SE TO BROUČKAMA A MUŠKAMA JEN HEMŽÍ. UŽ SLYŠÍM BUDÍČEK.

            DÍKY PŘÍRODO ZA KRÁSNÉ RÁNO


 

3 BÍLÉ TESÁKY - 2012

 

Přišla jsem na louku a slyšela jsem cvrkat ptáčky, bzučet mouchy, včely, komáry a čmeláky. Jsem ráda že Bůh stvořil přírodu je to takový přenádherný pocit lehnout si do trávy a pozorovat ji. Uprostřed cesty jsem se zastavila a kolem mě šuměly lesy, potůček který krásně čvachtal. Au štípl mě komár au další. Hele tam je hejno srnek. Vzdaluju se víc a víc od tábora a vidím krásný východ slunce. Sedla jsem si do trávy a přede mnou přeskákala žabka. Potom jsem se dívala na myší dírku a po 5 minutách vylezla byl to dobrý pocit. Podívám se nahoru a obloha bez mráčků. Vzádu na stromě vidím káně jak hledají svojí potravu. A vydám se ještě dál. A tady je pampeliška to je divný a ještě na ní beruška. Vedle pampelišky jsou lopuchový listy a na nich jsou slimáci, šneci atd. Přede mnou vidím rozežraný pařez. V lese vidím veverku jak hopsá ze stromu na strom a datlové tlučou do stromu jako divý. Nade mnou létají hejno motýlů. Tak já už se vidám nazpátek. Moc se mi nechce ale chci stihnout budíček. Raní příroda je nádherná zkouška protože máme možnost sledovat tu přenádhernou přírodu.


 

Čím začít? Takas, takhle:

Nade mnou se téměř nepostřehnutelně pohybují drobné lístečky břízy. Pomalu se rozpohybují, když větřík zesílil. Ty břízy musí bát staré. Asi ne tak staré, jako některé stromy, které jsem už viděla, ale jsou rozhodně o dost starší než já. Za tu dobu co zde takto stojí už toho musely vidět spousty. Kolik je asi navštěvuje živých tvorů? Hodně. Třeba ten mravenec, kterého jsem před chvílí zahlédla. Nesl velký náklad na svém černohnědém tělíčku a utíkal domů. Než jsem se za ním stihla vydat utekl mi. Dalším návštěvníkem, kterého tyhle břízy mívají bude asi ta malá, šedá myška, která tudy proběhla. A nesmíme zapomínat ani na zástupce létajících tvorů. Dvě hovada si u mě smluvily rande, ale dřív než mi to došlo, ležely už obě mrtvá na zemi pokryté starám listím, bukvicemi, větvičky a kamínky. Vzhlédla jsem k nebi. Sluníčko se sice ještě nevyhouplo nad obzor, ale světla už je dost. Uviděla jsem nad sebou ještě další strom nejspíš habr. Když pozorují ty překrývající se listy, vidím i suché a ulámané větve, které tu zůstaly po minulé bouřce. Jedna z těch, které přežily útoky silného větru, se sklání tak nízko že se téměř dotýká šípkového keře, který vyrůstá ze země pod ní. Chudáček, nezdá se mi že je na tom zrovna dobře ale tenhle pocit ve mě vyvolávají téměř všechny keře jeho druhu. Asi kvůli těm listům, které jsou pouze na vrcholku keře, jako barevný strop pro suché smutné větve. které se ochotně zhýbají k zemi a mlčky snáší svůj osud. Podle mě jestli osud existuje tak není předem daný. A kdyby měl, ten keř chuť do života tak by mohl být krásný a zelený, ale proč by měl že? Nejsou tu žádné jiné jeho druhu. V okolí jsem nezahlédla ani jeden. Ale nesmím to říkat nahlas. Třeba v něm ještě alespoň kapka naděje zbyla. Vlastně určitě v něm zbyla, to dokazuje střecha ze zelených listů. Před sebou mám louku. Právě se na ní suší seno. To mi ale nepřijde krásné, ani moc zajímavé. To co mě zaujalo, jsou stébla trávy, která prorostla do lesa, aby je nemohl žádný stroj posekat. Je jí tu plno, je krásná, zelená s hnědými vršky stébel. A právě teď stojí naprosto nehnutá, ale zafoukal větřík a tráva se dala do pohybu. Určitě se v ní schovává ten cvrček, kterého tady celou dobu slyším. Škoda, že nevím jak vypadá, šla bych ho hledat, ale jedinou podobiznu cvrčka jsem viděla v pohádce s kresleným krtečkem. Nádherně tu zpívají ptáci kteří se už probudili do nového dne. Je jich tu hodně a vítají sluníčko, které se už téměř vyhupuje nad obzor právě přiletěla můra, asi bych vám nedokázala popsat všechno co dnes v noci měla můra jako svůj oblek. Na chvíli se mi zastavila na noze, popošla po ní jako po přehlídkovém molu, otočila se, dvakrát zamávala křídly, chviličku v té póze zůstala a odletěla pokračovat ve své cestě. Na můru se zastavilo podívat i hovada, ale když uvidělo že se na něj dívám, rychle odletělo pryč. Asi na protější konec louky, k potoku. Může doufat že se někdo brzy přijde občerstvit průzračnou vodou která tam teče. Lehké, tiché a plynulé šumění potoku jde slyšet až sem. Zaslechla jsem nějakého ptáka, toho jsem tu předtím neslyšela. Vydával něco jako hlasité kra-kra-kra. Kéž by, kéž bych mohla cítit ty úžasné vůně přírody vítající nový den. Bylo by jich tu plno. Stromy v lese, dřevo, mech, zem, traviny na louce. Kéž bych je mohla cítit. Nemůžu, protože mám rýmu a necítím vůbec nic. Nemůžu, protože mám rýmu a necítím vůbec nic. Jaké štěstí že ta země má tak pronikavou vůni že ji cítím i na jazyku těžkou, vlhkou půdu. Cítím ji s každým nádechem. Dýchám zhluboka. Chci tu vůni cítit. Sedí se mi dobře záda mi masíruje kůra břízy.

Sluníčko už se vyhouplo nad obzor a svými paprsky pomalu probouzí tábor.

Je čas jít...


 

Jdu podél potoka. Vidím stromy a květiny. Nádherná tráva, která se ještě třpytí za slunečního svitu. Slyším krásně bublat potůček. Šumí les. Najednou vidím včelu, vosu, berušku a další broučky. Ptačí sbor, který chválí Boha za to, že mají co jíst a kde bydlet. To je nádhera, začíná krásný den. Vidím další rostliny: hluchavku, kopřivu, řebříček, něco žlutého, bodlák a netykavky. Všechno nádherné znovu začíná. Viděla jsem i posed. Jé a ty krásné poměnky! Ten potůček, co tu protéká je zajímavý. Když se dívám do jeho vlnek, tak si představuju krásné chvíle. Jsou tu stromy a keře. Všechno je to nádherné. Každý si přeje zažít takové krásné ráno. Voda, která je v potůčku krásně omývá kameny. Cvrčci se už také přidali k ptačímu sboru. Všechno to co jsem viděla, bylo přenádherné. Přála bych aby tohle zažil každý. Začíná nový den všechno se probouzí a les, vítr všechno je to tak nádherné, že nemám slov.


 

JDU PO VLCHKÉ TRAVJE OZDOBENÉ MALÍMI DEMANTY. TAMLE NA VĚTVI PRAVĚ ZPÍVÁ PTAČEK, ZBOR SE POMALU PŘIDAVÁ, AŽ ZPÍVÁ CELÁ PUJKA LESA. VIDÍM TU NĚKOLIK ZNAMÍCH ROSTLIN. JAKO JE TŘEBA KOPRIVA, STOJÍ SI ANI NEVÍ GDE. JE TU I TŘEZALKA VLKÁ PARADNICE. GDIŽ SE PODÍVAM DO TRAVY VIDÍM MALÉ MUŠKY HRAT SI NA STEBLECH. DIVAM SE NA VELKY STROM KTERY ZE ZADU PROSVICUJE SLUNCE, VYPADAL TAK KRASNĚ ŽE TO ANI NEJDE POPSAT JÉ TO JE KRASA. SESTOUPÍM K TOTOKU VIDIM TU MALOU ZATOČINU VYPADÁ JAKO MALÍ POTUČEK DOLE NAPLNUJE JAKESI JEZÍRKO, VAPADATO JAKO DALŠÍ HRAZ JÉ TAMLE JE UNAŠEN KUS TRAVY. NA PAPÍR MI PRAVJĚ DOSEDLA MUŠKA A LEZE A LEZE PO CELEM PAPÍŘE A HELE SLUNIČKO UŽ ZAČALO VICHAZET. ZBOR PTAKU UTICHL AŽ NA JEDNO. ALE ZAČALI SE PROBOUZET JINÍ OBYVATELÉ MRAVENCI. PODIVAM SE DO LESA A CO NA MNĚ VIKOUKLO BORUVČÍ JE ŠKODA ŽE JE NEMUŽEME JIST. SEDAM SI NA MECH A KOUKAM SE JESTLI TADY NEJSOU HOUBY NEVYDÍM JE ALE JE TU SPOUSTA MALICH SMRČKŮ, A KONEČNĚ JEDNA HOLUBINKA SE TU V TRAVACH SKRILA JE TU I KAPRADÍ. NARUŠUJE JEJÍ KLID. DU DAL A VIDIM STOUSTU OSTRUŽINÍ A KAPRADÍ. SLUNCE POMALU OSVĚTLUJE STROMI A TAMLE NA JEDNOM STROMNĚ JSOU TŘI ŠIŠKI. CHTĚLA BICH NAJIT NĚJAKÍ HŘIBEK, JÉ TADI JE HŘIBEČEK PRAVAK A TENTO JE BEZ ČERVŮ. VILEZU NA DKALU NA KTEROU DOPADÁ RANÍ SLUNCE. JE TU KRASNÝ VIHLED NA TABOR. PTAČCI UŽ ZASE ZAČALI ZPIVAT ALE JEN SLABJE, KOLEM MNĚ MOTA A MOTA MOTÁ SI PAVOUK SVOU PAVUČINU ALE TED HO NEVIDIM NO NEVADÍ MUSIM SE VRATIT DO TABORA.


 

Odcházím na vedlejší louku a zatím slyším jednoho ptáčka a jak jdu tak se přidávají další. Je slyšet potok jak skáče přes kamínky jinde jenom plyne. Na louce je ještě rosa, kterou ještě sluníčko svými paprsky neusušilo. Nad táborem jsou mráčky jako ovečky, ale nad loukou je taková načechraná, nadýchaná peřinka. Sluníčko je zalezlé za stromy a za chvíli vyjde. Nade mnou právě letí letadlo. Je vidět, že nad lesem je mlha, která překrývá les jako peřinu. A potom až vyjde slunce tak se mlha vypaří. Po pravé ruce mám několik stromů a hlavně vysokých, ale po levé ruce mám všechny druhy velikostí stromů, ale také se tam některé vytyčují je jich 8, kterých je na kopci a pod kopcem je bříza, která má asi 10° sklon do prava neboli rostou na jedné straně na pravé. Jsem u potoka slyším ty zvuky vody jak začne foukat kapky vody ze stromů kapají do vody a dělá si příroda i vlastní muziku. U potoka také vidím dvě pavučiny, ale mají zvláštní tvar. Pavučiny v lese jsou víc hranaté jak já znám, ale tady je spíše kulatá. Teď momentálně ji nikdo neobývá. U potoka také roste spoustu květin: blatouch, cosi růžového, pomněnky, kopřivy, bodláky a také spousta druhů trávy. Sluníčko začíná pomale vylétat a osvycuje první ty, které uvidí.

Pomalu se budu vracet do tábora!


 

ZAČÍNÁ SE ROZEDNÍVAT A JÁ STOJÍM NA LOUCE. PŘED SEBOU VIDÍM KRÁSNÉ KVĚTINKY POSETÉ STŘÍBRNÝMI PERLAMI. JAK JSEM JIŽ NAPSALA ZAČÍNÁ SVÍTAT ALE SPOUSTA DENNÍCH TVORŮ JEŠTĚ SPÍ. NAPŘÍKLAD JSEM VIDĚLA SRNU KTERÁ SE SVÝM KOLOUŠKEM SPOČÍVALA ZA KEŘEM. MRAKY POMALU PUTUJÍ NA JIH A ZA LESEM SE OBJEVUJE MALÝ ZLATÝ KOTOUČ. ALE VRÁTÍM SE KPŘÍRODĚ. POD MÝMA NOHAMA MŮŽEME VIDĚT JITROCEL, JETEL, KONTRIHEL A SAMOZŘEJMĚ SPOUSTY TRÁVY A KOPŘIV. SICE SE PRÁVĚ DÍVÁM NA SEVER ALE Z JIHU SE KMÝM UŠÍM DOLÉHÁ PTAČÍ CVRDLIKÁNÍ A JÁ UŽ VIDÍM JEHO HNÍZDO. A JEJKY CO TO JE PŘIPLAZIL SE SEM PLZÁK TEDY SLIMÁK ASI SE CHTĚL TAKY PODÍVAT NA TU KRÁSU. A NAJEDNOU TU VŠECHNO OŽÍVÁ. LESY ŠUMÍ JAK SE PATŘÍ. MLAHA UŽ SE ROZPADÁ. SRNKA NÁM JDE NA PROCHÁZKU S KOLOUŠKEM SE SRSTÍ DO PLAVA. A TO VŠE JE PRAVDA. UŽ TADY NECVREDLIKÁ JEDEN PTÁK NÝBRŽ CELÝ PTAČÍ SBOR NACVIČUJE PÍSEŇ NA PTAČÍ SNĚM. A ZLATÉ I STŘÍBRNÉ PRSTENY Z LEDOVÝCH KRŮPĚK ROSY. VŠECHNO TO KRÁSNÉ KOUIZLO MIZÍ TEDY S VÝJIMKOU PESTROBAREVNÝCH DENNÍCH MOTÝLŮ A OBLAKŮ PŘIPOMÍNAJÍCÍCH SCHODY DO NEBE. SLUNCE UŽ SE VYHOUPLO DALEKO NAD LESEM A PTAČÍ SBOR TÉMĚŘ UTICHL AŽ NA BUBENÍČKA S ČINELOU. V MÍSTECH KDE BYLO ŠERO SE OBJEVUJE CIVILIZACE MALÉHO HRADISKA, UŽ I MRAKY ŠEDNOU A SRNA S KOLOUŠKEM TI UŽ DÁVNO ZMIZELI V HÁJI. NAD MOU HLAVOU SE OBJEVUJÍ PRVNÍ JITŘNÍ LETADLA A MLHA TA JE UŽ DÁVNO PRYČ. ZAČÍNAJÍ SE SLÉTAT PRVNÍ DOTĚRNÉ MOUCHY A KOMÁŘI. UŽ PŮJDU DO TÁBORA ALE PŘÁLA BYCH VIDĚT CO JSEM DNES ZAŽILA JÁ.


 

ZÁHADNÝ OSTROV

Vešla jsem do lesa a všude slyším náké ptáky. Je tady datel a dál už asi nic nepoznám. Jdu kolem louky která se krásně třpytí od rosy taky jsem tady viděla poskakovat ropuchu. Raní světlo ozařuje les. Všude klid a ticho kromě těch ptáků tady na kousku trávy jsem viděla berušku. A tady je smrk. Louku teď uplně ozářilo raní slunce je to nádhera.Všude je suché listí ale našla jsem i dva zelené listy. Pod nohama mně lezou mravenci černí i červení. Taky další brouci. Stromy jsou veliké i malé. V dálce slyším štěkat psa třeba je to ten myslím že se jmenoval Dan. Tamhle na stromně veverka. Pak tady na větvičku usedl náký pták a začal zpívat. Nevím co to bylo za ptáka ale moc krásně zpíval. Pak tady je ňákej pták který děla pi-pipip-pí-pipip a pořad dokola. A vrabčák je tady. Je tady trochu zima ale to je jedno když se dívám do listí kde dopadá sluneční světlo vypadá jako by zezlátlo. Všude stromy, pařezy a klacky. A heele další veverka. Tábor je zalitý světlem stejně jako příroda kolem něj. To sem se lekla ale to byla jenom šiška která spadla těsně za mně. A tenhle klacek vypadá podobně jako ten co si Klárka vyřezala. Na louce je čím dál tím víc světla. Ale tmavá zákoutí jsou stále studená. Psí štěkání bylo teďka hlasitější. Po papíře lezlo neco co vypadalo jako pavouk ale mělo to křidýlka jako moucha. Zase ňákej divnej ptak kterej nespívá ale děla podobný zvuky jako husa. A další datel kterej tady tuka přímo nad hlavou. Moje povídání bude pomalu končit ale já mám pořád dost času.l V travě slyším cvrčky. V lese je spousta divných zvuků.Slunce už se dostalo i ke krajům louky kde před pár minutami ještě nebylo. Všechno je krásné mohla bych tu zůstat třeba další hodinu. Datel už odlít.l. A teď tady proletěla vosa. Už i tady začíná být teplejc. Ale pořád mám promrzlí ruce. Ranní příroda je krásná a taky ráno tady de vidět nejvíc zvířat. Ty vosy tady musí mít náký hnízdo protože je tady někde blízko slyším. Už je tady spousta světla. Odpoledne tady už toho tolik slyšet nebude. Vše je zalito zlatým světlem. Už musím skončit.


 

KDYŽ JSEM VYŠLA Z TÁBORA SLUNÍČKO BYLO JEŠTĚ ZA KOPCEM. PTÁCI NACVIČOVALI NOVÉ PÍSNĚ A POTOK KRÁSNĚ HUČEL. KDYŽ JSEM TAK, ŠLA TAK JSEM NARZILA NA ODPORNÝHO HNUSNÝHO SLIMOŠE TEDY SLIMÁKA! KDYŽ JSEM PRIŠLA OPODÁL NA JEDNOM KVĚTU SEDĚLA HADEJTE KDO NO PŘECI BERUŠKA (SLUNÍČKO SEDMITEČNÉ). NA TEHCHTO LOUKÁCH CO MÁM VEDLE SEBE JE SPOUSTA KVETIN: KOPRETINY, FIALKY A BYLA TAM TAKY HEŘMÁNEK. SLUNÍČKO UŽ VYSVITLO A JÁ SLYŠELA JE TO DIVNE ALE SLYŠELA JSEM KOKRHAT KOHOUTA. KDYŽ JSEM DOŠLA KE KOUPALIŠTI TAK JSEM NA NĚM UVIDĚLA JAKEJSI POVLAK BLÉÉÉ! A NAD NÍM SE VALILA PÁRA. KDYŽ JSEM SE PODÍVALA DOZADU UVIDĚLA JSEM SPOUSTA TRÁVI A JETELE. KDYŽ SLUNÍČKO VYSVITLO JESTĚ VÍŠ TAK SEM SI ŘEKLA ŽE SI PŮJDU S GUMÁKAMA NA ZAČÁTEK DO VODY PROTOŽE ZASE KLESLA A KDYŽ JSEM ŠLA NAHORU TAK JSEM VIDĚLA KRÁSNOU NORMÁLNÍ PAVUČINU. ASI NĚJAKO TAKOVOU (nákres pavučiny) KDYŽ JSEM SI SEDLA NA LAVIČKU TAK SEM UVIDĚLA MUŠÍ ZÁVODY! KTERÉ VYPADALY SI TAKHLE: NA LAVIČCE SEDĚL MYSLÍM TŘI MOUCHY A KDYŽ JSE JE ZPOZOROVALA TAK NA NĚ CHTĚLA PLÁCNOUT A JAK JSE PLÁCLA TAK ODLETĚLI VŠECHNY ZA RÁS A VYPADALO TO JAKO KDYBY SI DÁVALI ZÁVODY!!!! NAJENDNO SE SLUNÍČKO ZATÁHLO KVŮLI JEDOMU MRAKU TO MĚ NAŠTVALO PROTOŽE BYLA ZIMA!!! !! !! KDYŽ JSEM SE PODÍVALA NA PRAVO TAK TAM BYL POLOUSCHLÝ STROM. NEVÍM JAKEJ STROM ALE BYLVTIPNEJ! TEĎ ZPÍVALI PTÁCI JEŠTE HEZČEJ NEŽ PŘEDTÉM. ALE JEDEM PTÁK SE MI MOC NELIBYL JAK ZPÍVAL. ALE NAJENOU JSEM SE ZAČALA NUDIT ALE STRAŠNĚ. ŘÍKALA JSEM ŽE UZ TO NENI PĚKNÝ ALE NEJEDNOU JSEM ZAHLÉDLA ŠERNOU VEVERKU!!! A NAD VODOU SE PROHÁNĚLA VÁŽKA! A NAJEDNOU USLIŠÍM HLUK LETADLA A KDYŽ JSEM SE PODÍVALA NA ZEM TAK JSEM UVIDĚLA MRAVENCE CHVÍLI JSEM HO POZOROVALA A PŘITOM PŽEMÝŠLELA KAM ASI DE? NECHÁPU JAK NĚKDO MŮŽE KOUŘIT A ODHOTI CIGRATU NA ZEM TO FAKT NECHÁPU ZROVNA SE NA JEDNU DÍVÁM!!!!!! A JE TU I KYTIŠKA KTERE JE TU STRAŠNĚ MOC A VIPADÁ ASI TAKHLE. (nákres květiny) S JSOU TADY TYTO STROMY: MONŘÍN, SMRK, LÍPA ASPOUSTU JINEJCH. A PAK TU BYL JEDEM PTÁK KTEREJ FURT LÉTAL SEM A TAM! A VÍTE, JAKEÉ ROSTLINY JSEM VIDĚLA NEJVICE ŽE NE?! NO PŘECE TRÁVY A JE JEDNE NA JAKÝ ZPŮSOB, TŘEBA NA POSEKANO, DLOUHO, KRÁTKO, MORE, USCHLE A NEBO NORMÁLNÍ :-) UŽ ASI NĚJAKÉ LIDI JSOU VZŮRU PROTOŽE SLYŠÍM JEZDIT AUTA!! MĚ BY ZAJMALO CO DĚLATE VY?! JÁ BYCH CHTĚLA VÝT NA DESETI MÍSTECH ZAROVEŇ!!! ALE PŘÍRODA TAKHLE PO RÁNU JE SKVĚLÁ FAKT! ! !! !! UŽ BUDU MESET JÍT! ŠKODA! TROCHU JSEM TAKHLE VYPADALA  (šipka na obrázek víly, který je přetištěná na papíře)


 

Je krásné ráno jenže trochu studené. Nade mnou proletěl veliký pták a je slyšet letadlo. Tráva je orosená rosou, ale mně to nevadí, mám holínky. Teď scházím z cesty na louku, protože si myslím že tam budou více vidět zvířata. Třeba slimák který se přímo přede mnou nebo mušky co vylétávají z trávy. Opět jsem se vrátila na cestu a vesle ní leželo nejspíš stračí pírko. Najednou se za míma zádama začalo ozívat hlasité a hluboké štěkání. Myslím, že je to srnec, ale neukázal se mi. Bála jsem se a proto jsem se radši vrátila, až pak štěkání utichlo. U cesty vidím různě květiny např. chrpy, kopřivy, jetel a lnice květel. Opět slyším štěkot, ale to už je štěkání od psa. Také slyším hrdličku jak cukruje. Slunce už vylézá z peřinek z mraků a začíná ozařovat louku. Začíná zpívat více ptáků, ale jejich hlasy nepoznám. U lesa u potoka roste netýkavka a kapradí. Také vidím maliny, pomněnky a modřín. Potok krásně žbluňká a pode mnou je rašeliník. Také jsem zahlédla pavučinu s pavoukem vysoké trávy, šťavel a přesličky. Něco tady zašustilo asi žába. Slunce mi svítí do obličeje a hřeje. Vidím jitrocel a kolem mě lítala vosička a tady na trávě jsem spatřila berušku. Něco tu několikrát zaťukalo ale na datla to nevypadá. Zaslechla jsem motorovou pilu. Vidím zvláštní žluté květiny a v potoce larvy chrostíků a na listech poletujou mouchy. Teď mi v cestě stojí smrk porostlý lišejníkem a šípkový keř. V blátě jsou vidět stopy srnky a nade mnou lítají ptáčci asi mají v koruně stromu hnízdo. Podél potoka roste bříza, smrky, habr a modřín. Po levé ruce mám posed a vedle něho roste ptačinec a bodláky. Je tady taky díra od myši a několik metrů přede mnou vzlétl velký a mohutný ale nepoznala jsem ho. Sedla jsem si na žebřík k posedu a čekala na budíček, už ho slyším a tak se vracím do tábora.


 

Zkouška raní přírody

vybrala jsem si cestu kde je posekaná tráva takže kytky tady moc nebudou. Páč tady nejsou kytky tak ani hmyz. Tak že jenom du prochvístávám blatem a kalužinami. Právě jsem prošla kolem bioodpadu a rozhodla jsem se že půjdu na slunko což znamená až k té rozdvojce. Značnou chvíli du po okraji trávy, ale né posekané a zjistila jsem že tam stejně není hmyz. Vedle cesty je tráva, kopřivy a kytky co nevím jek se menujou.

Teď co to píšu jsem u rozdvojky jak ta druhá cesta byla s vyšlapané trávy takže tady není. Je zde hezkej kopec z kterýho by se dobře válely sudy. No napsala bych jsem že všude slyším zpívat ptáčky, ale to bych lhala. Jediný co slyším je ten kombajn nebo co. Teď asi na 4 min. přestal vydávat zvuky a slyším potok (asi jsem hluchá). Ale už se vracím k rozdvojce a pomale du tým blatem do tábora. Jdu po stejné cestě kdyby jsem na něco zapoměla tak aby to bylo aspoň cestou zpátky. Zapoměla jsem na děsně moc pařezů. A je zde posed a má 8

schodků, ale ten nejníž je v trávě.


 

RANÍ PŘÍRODA

Nechtělo se mi. Jako obvykle sem šla prvně na latrýnu, tam byl krásný výhled na tábor a nečekaně příjemné aroma šeptající vstaň.

Po vykonání této nutné potřeby sem si vzala věci a 1-2 minutky sem se rozmýšlela kam vyrazit. Nakonec sem se rozhodla, že vyrazím tam, kde sem byla. Spící tábor mi mizel za zády a mě se stále nechtělo. I proti své vůly sem ale šla.

Po cestě na předem vysněné mýsto jsem slyšela jednoho, možná dva ptačí zvuky.

Když sem dorazila na místo, které se vůbec nepodobalo tomu, co jsem měla namyšleno v hlavě, tam sem zasedla. Dál s mi totiž už  nechtělo a navíc jsem už nemohla.

V lese bylo spousta zvuků, hlavně tedy ptačích. Co mě velmi zaujalo bylo štěbetání dvou ptáčků. Představila sem si to jako ptačí manželku a ptačího manžela. Bylo to jak obkoukané od lidí. Sem tam se ještě ozval nějaký ptačí křik, ale ten už sem nemohla identifikovat. Snad krom jednoho a to byl nečekaný výkřik rozčilené sousedky, které vadila hádka manželů.

Po tomto všem se všechny zvuky uklidnily a bylo chvilku ticho. Bylo to divný, páč začalo zrovna vycházet slunko a mě to překvapilo.

Mezitím, co jsem psala tohle všechno, slunko vyšlo ještě výš a zvuky ptáků už byly zase slyšet.

Po tomhle všem sem už ptáčky ani nevnímala, spíš sem měla strach, abych nepřišla pozdě do tábora. Ale při takovým klidu v lese se mi do tábora vůbec nechce.

Radši se pomalu vrátím. Možná toho nemám tolik, jako ostatní, ale mě to stačí a třeba to bude stačit i Kíti :-)



Právě vcházím na vedlejší louku a kapky deště mi dopadají na obličej. Teď jdu kolem potoka, a všímám si jak se přes noc zvedla v potoku voda. Chvilku stojím a poslouchám, jak zurčí voda v potoce a přelévá kameny. Jdu dál kolem potoka a najednou mě zaujal nádherný ostrůvek v potoku. Ten ostrůvek je přímo uprostřed potoka. Je kamenitý a uprostřed na něm sem tam rostou nějaké zelené rostliny. Nejvíc se mi na něm líbí jeho konec. Rostou na něm totiš dvě krásně bílé břízy. Břízy jako sami o sobě se mi moc líbí, ale tyhle dvě jsou ještě hezčí, když rostou na tom ostrůvku a jejich větve se máčejí do vody. Za tímto ostrůvkem je opravdu, ale opravdu velká tůňka. Z této tůňky vytíká zase velmi maly, úzký, ale rychlý proud. A tento proud teče v takovém malém  meandru.

Je to nádhera. A právě si všímám, že přestalo kapat. A taky právě teď vykouklo slunce, které bylo dotěď zalezlé za kopcem. Sluneční paprsky dopadají přímo na mě. Chvíli zase stojím a poslouchám. Jde slyšet několik drůhů ptáků. Každý jiný zpěv. Ale přitom t zní jako kdyby to nacvičovali měsíce dopředu. Krásně se doplňují. A každý zní z jiné strany. Do tohoto zpěvu mi ještě bublá potůček. A kromě ptáků, už se probouzí i nějaký létající hmyz. Právě kolem mne proletěl nějaký čmelák. Bohužel mi toto poslouchání narušilo letadlo, letící nademnou. Tak pokračuji zase dál po louce. rostou tu u potoka opět moje oblíbené břízy. Tráva je tu čerstvě posekaná, takže tu žádné květiny nekvetou. Akorát tady u potoka poznávám třezalku tečkovanou. Vedle ní rostou kopřivy, které jsou skoro stejně tak vysoké jako já. Ne, tak to přeháním, ale některé mi jsou až po bradu. A už tady na mě začal nalítávat první ovád. Znovu se dívám na ten potok. Ale tentokrát jdu přímo k němu. Je tu totiš takový kamenný břeh. A jak tu tak dřepím sedl si na větev vedle mne nějaký ptáček. Pořád po té větvi tak poskakoval a přelítával. A ne a ne vybrat si nějaké pohodlné místo. Nakonec ho vyrušilo kručení v mém žaludku a tak odletěl někam pryč. Opět mne v poslouchání vyrušilo letadlo. Tak se zvedám. Potok je tady mělký, a tak mne napadlo, že přejdu nadruhou stranu do lesa. Na kraji lesa u potoka rostou listnáče, zatím jsem si všimla jen dubů. Voda tu plyne pomalu a poklidně. Asi tak stejně jako čas. Procházím tady krajem lesa, ale nic mě tu zas tak nezaujalo. Tak se vracím přes potok zpět na louku. Na chvilku se zvedl vítr, ale teď je už téměř bezvětří. Tak, už jsem zpátky na louce. Přecházím na druhou stranu louky. K cestě, která vede do Malého Hradiska. Je tu nějaká lesní školka či co. Trošku dál, blíž k táboru, jsou o něco větší stromky, ale pořád malé. Vypadá to pěkně. Jsou tam jak malinké jehličnany, tak i listnáče. A do toho děsně vysoká tráva. Jako celek to vypadá krásně. Jako taková malinkatá step. Podél tohoto lesíku se vracím směrem k táboru. Právě jdu kolem posedu a zase tu krásně bublá potok. Jdu dál a už vidím tábor. Tam už je probuzena RS, a tak se pomalu vracím zpět.



Příroda ráno

Je čtvrtek. Na nebi ani obláček. Má to však jednu chybu. Venku je zima. Když se rozhlédnu, vidím potok, les a louku. Můžu taky vidět nádherný východ slunce. Slyším potok a zpěv ptáčků. Je zde slyšet i nějaký lidmi vyrobený stroj, ruší tu pohodu ranního vstávání, ale nemění se nic na tom, že se les probouzí. Louka se moc sice neprobouzí, ale okolní smíšený les ano. V lese jsou slyšet hlavně ptáci. Právě slyším hlas mně neznámého ptáka, ale cítím z jeho zpěvu, že zdraví své přátele a možná i rodinu. A nyní mu odpovídá další opeřenec. Jakoby chtěl všechny varovat. Konečně ustal hrozný zvuk nějakého auta. Když vstupuji do lesa, bleskne mi hlavou, že zde nesmím spoustu věcí. A proč? Odpověď je jasná. Chceme si les zachovat, aby ho viděli ještě naše děti. V lese slyším víc padající kapky vody, než zvířata. Už se otepluje. Stromy do lesa patří, to každý ví, ale nikdy mě nenapadlo, že stromy by mohly psát tlusté knihy o tom, co viděly, slyšely nebo cítily. Kolik dětí z tábora okolo nich proběhlo, kolik houbařů prošlo. Moc, ale každý strom je jinak tlustý, vysoký, takže toho mohl jeden strom zažít víc, druhý míň. Zvuk troubícího auta mě probudil ze snění a připomněl mi, že mám psát o ranní přírodě. Příroda ráno je vidět, slyšet a cítit stejně jako odpoledne, ale přece j v tom rozdíl. Ráno ještě moc lidí v lese není, a proto můžu slyšet, vidět víc věcí něž kdy jindy přes den. V noci je to jiné, slyším a vidím věci, které ani nechci vidět a ni slyšet. Ranní příroda je prostě uklidňující a jedinečná.

(zápis doplněn nákresem 7 stromů)


 

JSEM NA POSEKANÉ LOUCE. PTACI CVRDLIKAJÍ. SLUNCE POMALE VICHÁZÍ. ŘEKA ŠUMÍ. TEĎ TU POPÍŠU NĚJAKÉ ROSTLINY KOLEM. BODLÁK MÁ BARVU FIALOVOU A PÍCHÁ. KOPŘIVA JE ZELENÁ. U KOPŘIVI PLATÍ TO ŽE KDYŽ SE DOTKNEME JEJÍHO LISTU NA OKRAJI TAK JSE POPÁLÍME. A TEŤ POPÍŠU NĚJAKÉ STROMI. PRÁVĚ SE KOUKÁM NA MLADÝ BUK U ŘEKY. BUK MÁ BUKVICE. BUKVICE DOZRÁVAJÍ NA PODZIM. LIDÉ JE NEJEDÍ. BŘÍZA MÁ BILOU KŮRU TÍM SE OD OSTATNÍCH STROMŮ LIŠÍ.

TEĎ JSEM TU NAŠLA PĚKNOU ŽLUTOU KTITIČKU. UVIDĚLA JSEM HOUBU BILA DIVNÁ MNĚLA VIVRÁCENÝ KLOBOUČEK SMĚREM VZHŮRU A KLOBOUČEK MNĚLA ČERVENO FIALOVÍ. BILA ASI JEDOVATÁ. TEĎ JSEM NAŠLA JITROCEL MÁ VĚTŠINOU POTRHANÉ LISTY. JITROCEL SE MŮŽE POUŽÍT JAKO DEZINFEKCE. KDYŽ STE DALEKO OD VESNICE A NEMÁTE LEKARNIČKU TAK JITROCEL ROSTRHANÝ NA MALÉ KOUSKY POMŮŽE. TAKY JE TU KONTRIHEL. TO JE KONEC.

                                                                                  OMLOUVÁM SE

                                                                                  ZA CHYBI

(zápis jo doplněn o nalepené přírodniny- květ jitrocele a štírovníku a větvička a šišky modřínu)


 

Jdu z tábora až ke koupališti. Potkávám slimáky slyším pískat ptáčky, už pomalu vylízá sluníčko slyším šumět stromy i potůček. Potkávám i vůni lesa. Slyším i cvrkat cvrčky a i krásné květiny vidím ale tak krásné ráno jsem snad neviděla vidím. i břízy vidím takový posed. Tak krásně posečená louka po ní se hned líp chodí, byla to krása už svítí celé slunce jsou tady rostliny velké malé už jsem potkala bodlák tak jsem u koupaliště je tady krásná voda a je tady krásně jinak vidím jak se ta voda vlní ale je zelená je to docela teplý ale trošku i studený svítí krásně slunce a rozzáří celou vodu potkala jsem mrtvého krtka na obloze poletují ptáci také i letadla a jak teče potok tak je to slyšet až na koupališti někde teče velký proud a někde malý proud a jsou tam i krásný kamínky a taky čistá voda slyším i nějaký jiný zvířata než cvrčky vidím a slyším i hejna much když projdu odletí a tady je zase více kameňu (u potoka) někde je větší mělčina nekde zase hluboký hned u potoku roste smrk a má větve do potoka no je to krása jo a na louce skáčou kobylky malý  i velký a tady třeba vůbec neteče potok jenom trošku ale je to hodně slyšet myslím že až do tábora a tady kraťoučká tráva


 

TOPlist